Gumby je absolutní legendou ve světě snowboardingu... a piva. Skákal z děsivých horských útesů a objevoval se na titulkách snowboardových časopisů v době, kdy mnozí z nás za sebou ještě tahali kačera. Stojí za založením známého snowboard & ski eventu Xbox Big Day Out a momentálně má svou vlastní značku piva Man and Wolf Beer. Více se o tomhle ikonickém snowboarderovi dozvíš v následujícím rozhovoru!
Ahoj, jak se daří? Čemu se nyní věnuješ?
Ahoj, mám se skvěle. Chodím šlapat do svého prázdného ski střediska tady ve Val d'Isere ve Francii. Lanovky nejedou, nejsou tu žádní zbohatlí idioti, žádní instruktoři, žádní začátečníci, jen staří kamarádi a hlubokej prašan jen pro nás. LIFE IS GOOD.
Pro ty, kteří tě ještě neznají, prozraď nám, kdo je Gumby?
Gumby je na cestách. Narodil jsem se v Austrálii matce z Fidži, v roce 1994 jsem se přestěhoval do Londýna, abych se opětovně střetl se svým otcem. Vyrostl jsem na surfingu a windsurfingu na Sunshine coast v Queenslandu a snowboarding jsem objevil skrz windfurfové video v roce 1990. Ještě ten rok, když jsem dokončil střední školu, jsem absolvoval svou první celou zimní sezónu v Thredbo ski rezortu v Blue Mountains a už nikdy jsem se neohlédl zpět. Od té doby mívám zimní sezóny pořád. Možná si řeknete, že mám až nezdravou závislost na board sportech.
Celý svůj dospělý život jsem strávil v průmyslu snow sportů, měl jsem to štěstí, že jsem se v roce 1996 stal pro snowboarderem a tyhle zkušenosti mě přivedly k mnoha dalším. Vlastnil jsem a provozoval Xbox Big Day Out od roku 1997 do 2007. Pět let jsem vedl snow park ve Val d'Isere, pracoval jsem na mnoha městských snow eventech, kde jsem shapeoval skoky. Poté jsem si v roce 2008 se svým dobrým přítelem otevřel snowboardový lounge bar a obchod a to mě přivedlo k mému současnému byznysu, kterým je Man and Wolf Beer. Ideou, která je za MAW, je zkombinovat všechny moje vášně - snowboard, skate, surf a samozřejmě pivo! Ale v konečném důsledku to je všechno o tom, abych mohl jezdit na snowboardu.
Jak dlouho teda snowboarduješ? Od roku 1990?
Ano, od roku 1990. Když jsem byl profík, tak jsem se přesouval ze severní hemisféry do jižní hemisféry, podle toho, kde právě byla zimní sezóna. Když jsem se stal profesionálem, mojí prací bylo stále se zlepšovat a jedinou cestou, jak toho dostáhnout, bylo jezdit, jezdit, jezdit. Přestal jsem to už před nějakou dobou počítat, asi tak po třiceti sezónách.
Co pro tebe snowboarding znamená třemi slovy?
Příroda, nadšení, duše.
A třemi větami?
Spojení s přírodou je pro mě velmi kouzelnou součástí, naučit se poslouchat hlas přírody je klíčem k tomu, abyste zůstali naživu ve vysokých horách, a také kvůli naplnění vaší duše.
Nadšení, jakmile ho do něčeho vložíš, vrátí se ti zpátky.
Energie hor naplní tvou duši, pokud to dovolíš, upokojí tvoji mysl a vypne hluk života. Lidé o tom sice velmi mluví, ale opravdu to dělat, to je opravdový kumšt.
Mohl bys nám povědět legendární příběh o tom, co se stalo v 95´na Britském mistrovství ve Val d'Isere?
Haha, většina mých počinů ještě přerostla internet. Gratuluji, jeden z nich jsi našla.
To byl můj přechod k britskému snowboardovému světu. Britské mistrovství ve snowboardingu dorazilo do mého domovského střediska, takže jsme se tam spolu s partou dalších místních jezdců rozhodli dát party. Byla to pokořujicí životní zkušenost, mysleli jsme si, že jsme lepší jak oni, ale ukázalo se, že jsme se mýlili. Britská snowboardová scéna mě přivítala a na téhle události jsem si vytvořil přátelství na celý život. Začalo to tím, že jsme se pokoušeli podvádět v boarder crossu, a pak jsme se propašovali na half pipe, protože byla fakt brutální. Pak se na poslední den finále objevil velký dav místních. Byl jsem jedním z mála jezdců, které tam někdo znal, takže pokaždé, když jsem se měl pustit na big air, dav začal dokola skandovat mé jméno. Skočil jsem a lidé šíleli. Nekvalifikoval jsem se do finále, ale můj dobrý přítel, Ed Leigh, právě dostal svůj první job jako komentátor. Takže když četl jména lidí, kteří postoupili do finále, a mé jméno tam nebylo, prostě zakřičel i mé jméno a dav jásal. Dal jsem si pár panáků tequily a vyšlápl jsem si to dobrých 30 metrů nad startovní bránu nájezdu. Během toho, jak jsem míjel ostatní jezdce, kteří stáli na normálním startu, jsem si to už tankoval ve full speedu. Vyletěl jsem ve vysoké rychlosti na malý kicker, chtěl jsem tam dát jen front 180. Další věc, kterou si pamatuji, bylo už jen to, že jsem hlavou dolů tak dlouho a tak vysoko, že jsem viděl obličeje mých kamarádů, jak se na mě dívají. Stihl jsem také zaregistrovat, že jsem proletěl dopad, ale naštěstí jsem reflexivně hodil hlavu do backflip a podařilo se mi dopadnout na nohy. Myslel jsem si, že jsem k.o., ale zvedl jsem ruku na znamení toho, že jsem okay a dav šílel. Vylučoval jsem pak krev ještě celé týdny, praskl jsem snowboard, Black Fly z té sekvence udělali reklamu, i když jsem jimi nebyl sponzorován. Jsem si docela jistý, že jsem si zlomil záda a žebra, ale nebyl jsem u lékaře, tak hloupej jsem byl. Nebyla to ta úplně nejšílenější a nejhloupější věc, jakou jsem kdy udělal, ale je to v top 5. Svou kariéru jsem po tomto incidentu rozběhl na ježdění velkých věcí a pádech. Rád jdu do věcí naplno, tak jsme to prostě dělali.
Slyšela jsem, že ses ve své době celkem lehce dostával do bitek, je to tak?
Jsem milovník, ne bojovník, ale ano, je to PRAVDA. Jako mnoho mladých kluků plných ega a přílišného množství testosteronu, i já měl svůj spravedlivý podíl na bitkách. Většinou s houpými, bohatými, arogantními lyžaři v 90. letech. Jednou jsem si na záda své snowboardové bundy nasprejoval nápis Lyžaři jsou na hovno a lokální bohatý lyžařský guide ke mně přijel a snažil se mě shodit na zem. Potom mě udeřil do tváře a to pro něj neskončilo dobře. Možná to bylo kvůli té bundě s tím sloganem, ale sakra, zdá se, že se opravdu hodně peru s lyžaři. Ale popral bych se s kýmkoli, kdo se na horách chová jako idiot. Před pár lety nějaký punkový snowboarder narazil do mé dcery, když se učila jezdit na zelené sjezdovce. Chytil jsem si ho a řekl mu, že je v pohodě bavit se, ale ať má trochu respektu. Řekl mi, abych se nepo*ral, tak jsem mu zlomil nos.
Pikantní historie, haha. Chtěla bych se nyní vrátit ještě k Xbox Big Day Out. Zorganizoval jsi session s názvem Big Day Out, která nejprve začala pouze jako přátelská soutěž a barbecue mezi snowboardery a lyžaři a pár let na to se z toho vyklubal jeden z největších snowboard a ski eventů s tisíci diváků. A to je velká věc! Jak jsi to vnímal?
Zanechalo to ve mně neuvěřitelné vzpomínky, dovednosti, kontakty, za což jsem vděčný. Ukázalo se, že to byla velmi tvrdá práce, zábavná session se změnila na monstrum. Začalo to jako boarder cross event, který měl ještě okořenit válku mezi snowboardery a lyžaři. Ta se však změnila na akci s rozpočtem více než milion eur ročně od společnosti Microsoft prostřednictvím herní konzole Xbox. V jednom z největších lyžařských středisek na světě jsme každý rok vytvořili mega akci. Na posledních pár eventech jsme měli na nočním finále více než 20 000 lidí s šílenými živými sety hardcore hudby. Roni Size byl nejlepší live počin, to bylo šílené, párty, která se vymkla kontrole. Následující rok jsme tam měli Scissors Sisters, Fabio & Grooverider, Martina Solveiga a mnoho dalších. Na akci dorazila spousta skvělých riderů, většinou kvůli pivu a párty zdarma, ale i kvůli tomu, že jsme je postavili na první místo a vždy připravili skvělé slopestyle hřiště. Chtěli jsme postavit největší hip jump a překonat světový rekord. Stavba kvůli tomu byla velice náročná a nákladná, ale když se objevili rideři, stálo to za to. Každý rok vnímáme různé reakce na sněhu i mimo něj. Hampus Mosesson tehdy překonal rekord v největším front side air všech dob. Nakonec jsme byli součástí turné TTR World tour jako čtyřhvězdičkový event. Bylo skvělé vrátit něco sportu, který mi dal tolik do života.
Okay, pojďme přejít ke tvé spolupráci s Horsefeathers. Jak jsi se vlastně poznal s klukama z HF a jak tahle spolupráce vznikla?
V roce 2015 jsem se zamiloval do dívky z Čech a společně jsme založili pivní značku Man and Wolf Beer. Její praděda byl známým pivovarníkem v Plzeňském Prazdroji. Pomohla mi navázat partnerství s oceňovaným českým pivovarem, protože naše značka je o spojení mých přátel a sdílení naší lásky k snow, skate, surfování a pivu. S Horsefeathers jsme to dali dohromady na skvělé HF události Sneak the Tweak.
Tam jsem potkal Hanuše, zakladatele Horsefeathers a celý HF tým a hned jsme to nakopli, protože jsem věděl, že bych chtěl být součástí týmu. Věděl jsem, jak v tom chodit, přežil jsem 2 lze 3 generací snowboardového průmyslu, měl jsem množství sponzorů. Příliš mnoho na to, abych je jmenoval. U některých jsem hrdý na spolupráci a s mnoha spíše ne. Měl jsem to štěstí setkat a seznámit se se zakladateli mnoha značek, někteří byli skvělí a někteří to dělali jen pro show a peníze. Horsefeathers má čistou lásku a vášeň pro snowboarding.
Tu čistou lásku a vášeň pro snowboarding s Horsefeathers sdílím, a proto jsem se stal součástí týmu jako rider starší generace. Surfový průmysl se například celý život stará o své ikonické jezdce. Je to něco, v čem byl snowboarding slabší, ale naštěstí se to nedávno změnilo a každým rokem se to zlepšuje. Sjíždění velkých vln a ježdění velkých hor vyžaduje téměř celý život zkušeností, abyste to dělali bezpečně a dobře. Například takový Peter Mel ve svých 54 letech zajel jednu z nejlepších vln, jakou kdo kdy na Maverics surfoval, Nathan Fletcher v 48 letech odjel největší polety na surfu. A já mám na desce stále co ukázat a proto jsem tak hrdý, že Horsefeathers podporuje i starší chlapy, jako jsme třeba já nebo Steve Gruber.
Ano, předpokládám, že skutečná láska k snowboardingu a též k pivu je pevným základem téhle spolupráce Je nějaký kousek z HF kolekce, který tě momentálně nejvíc baví?
Ano, miluji svou novou bundu Ymir dull gold, která je teplá, drží mě v suchu, je kvalitní a vypadá skvěle. Se zavřenými lanovkami ve Francii jsem tuto zimu do této chvíle na splitboardu našlapal více než 25 000 m, takže oceňuji prodyšné, lehké a teplé technické svrchní oblečení.
A co děláš, když zrovna nejezdíš na snowboardu?
Work hard, play hard, party hard, to je moje mantra. Ale mám dvě děti, a proto se jim snažím být dobrým otcem, protože jsou to nejcennější, co v životě mám. Hodně cestuji mezi Českem, Francií, UK, Austrálií a Fidži. Vše, co dělám, se týká hor a oceánu, surfing je pro mě momentálně trochu důležitější než snowboarding, jak stárnu, táhne mě to k oceánu o něco více.
Také miluji svou práci. Rozjet Man and Wolf Beer bylo nejlepším rozhodnutím mého života. Každému opravdu doporučuji, aby si pořádně promyslel, co má rád, a udělal si z toho byznys, protože pak to vypadá méně než "práce".
Nějaká slova na závěr?
Život je těžký, pořiď si přilbu.
Nakonec ještě 5 rychlých otázek
1. Nejšílenejší spot, kde jsi snowboardoval? Hanies Aljaška
2. Kolikrát jsi byl na titulce časopisu? Dohromady 6x
3. Vysněné místo na ježdění? Rusko
4. Věci, ze kterých jsi momentálně nejvíce nadšený? Pivo, surf, vyrábění si vlastních snowboardů, mé děti, které se učí surfovat a snowboardovat.
5. Nejlepší rada, kterou ti kdy kdo dal ohledně snowboardingu? Jdi do toho za každých podmínek, neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Rychlost je tvoje kámoška.
Hoď Gumbymu follow na Instagramu: https://www.instagram.com/dontfollowgumby/
Gumby na titulkách snowboardových časopisů
GUMBYHO VÝBĚR
