Filip Vokurka je 16-letý biker z Česka, který je momentálně nejmladším členem našeho Horsefeathers bike týmu. Svou bike kariéru má už ale pěkně našlápnutou a momentálně je i nejmladším riderem v Česku, který na MTB biku skočil double backflip. A říká se, že míří i na triple! O Filipovi toho ještě určitě uslyšíme hodně. Pokud se o něm ale chceš dozvědět víc právě teď, nenech si s tímto mladým bike zabijákem ujít následující rozhovor.
Je ti 16 let a už v tomto věku máš svou bike kariéru mega našlápnutou. Kdy a jak jsi s bikem začal?
K biku jsem se dostal přes svého bratra, Tomáše Vokurku, když mi bylo asi pět let. U nás, v Jablonci nad Nisou, Tomáš Slavík postavil fourcrossovou trať, kde můj bratr s partou začali jezdit a já tam chodil s ním. Byl jsem nejmladší, kdo tu trať jezdil. Když mi bylo 7-10 let, začali jsme obíhat i bikeparky, protože můj otec kvůli tomu koupil karavan, za co jsem mu mega vděčný. Jezdil jsem tam většinou s mámou, která za mnou běhala pěšky. Později jsme spolu s bratrem začali jezdit ve skateparcích, kde jsme se potkávali s dalšími ridery, například i s Vilibaldem Vítkem, který je momentálně také v HF bike týmu. Když mi bylo asi 12 let, můj bratr přestal jezdit, takže si mě pod křídla vzal Vilibald, který mě začal trénovat. Začal jsem skákat, naučil jsem se nějaké triky a dostal jsem se do jednoho bike týmu, kde byli tehdy jedni z nejlepších riderů z Česka. Po čase jsem z něj odešel a s Vilibaldem jsem začal jezdit freeride a občas i fourcross.
A jaké bike disciplíně se momentálně věnuješ?
Poslední čtyři roky se věnuju zejména slopestylu, který jsem letos začal jezdit i soutěžně. Moje první slopestyle soutěž byla FMB silver tour v Kálnici na Slovensku. Tam se mi to nepodařilo tak, jak jsem chtěl, jelikož jsem v první jízdě spadl. Skončil jsem ale asi 19. z 30 lidí, což bylo fajn, na to, že to bylo poprvé. Nedávno jsem se zúčastnil i Horsefeathers Iron Town Session v Ostravě, ale tam se mi to vůbec nepodařilo. V první jízdě jsem měl dost chyb a ve druhé jízdě mi spadla noha, takže jsem dojel jen tak tak. Skončil jsem asi 25. A pak jsem byl ještě na fourcrossové soutěži JBC 4x Revelation, která se konala u nás, v Jablonci na Dobré vodě, kde jsem letos poprvé soutěžil v kategorii Elite. V kvalifikaci jsem se umístil 11., probojoval jsem se do semifinále a skončil jsem 10.
Kde nejčastěji trénuješ?
Můj homespot je Jablonec nad Nisou. S klukama jezdíme dost i na Sever Trails, které staví Honza Kos. Kousek od Jablonce mám na chalupě i svůj vlastní airbag kde trénuji. Fourcross si pak chodím zajet na Dobrou vodu.
Chtěl by ses kromě slopestylu ubírat i fourcrossovým směrem nebo je to spíš jen tak, pro zábavu?
Na fourcrossu jsem vlastně začínal. Objížděl jsem i evropské poháry ve fourcrossu, ale problémem je, že ta disciplína pomalu umírá, protože ji nejezdí tolik lidí. Je to smutné, protože mě ta disciplína docela baví. Právě v Jablonci se ale na soutěži dokáže ještě sejít dost lidí. Není to ale tak živé jako ten slopestyle. Takže se chci zaměřit na slopestyle a ještě freeride MTB.
A jak se ti líbilo na Horsefeathers Iron Town Session? Jak bys to celé zhodnotil?
Mé dojmy z Horsefeathers Iron Town Session jsou velmi dobré, bavilo mě to, bylo to super. Setkali jsme se tam skvělá parta a přišlo i docela dost lidí, takže i atmosféra byla super. Zrovna mě mrzí, že jsem se nekvalifikoval do finále, ale Jakub Hejl, další HF tým rider, si tam vyjel 3. místo, takže to bylo mega.
Padl tam i double backflip, který si "na tvrdo" letos odjel poprvé.
Do airbagu jsem to skočil poprvé už loni a letos se mi to podařilo skočit „na tvrdo“. Pravděpodobně jsem momentálně nejmladší rider v České republice, kdo to dělá. Na začátku sezóny jsem to skočil i na velkém enduro freeride biku. Pod vedením Vilibalda už brzy plánuji zkusit i triple backflip. Double backflip byl můj dream trick a triple je takový můj unreal trick, ale chtěl bych to hecnout. Zrovna tohle je hrozně o hlavě.
Jak máš takové triky nastavené v hlavě v rámci psychiky?
Když jsem šel double backflip skákat poprvé do airbagu, měl jsem opravdu strach. Stejně jako když jsem to pak šel poprvé skákat "na tvrdo". Ale s odstupem času mi backflip a double backflip přijdou jako ty méně náročné triky. Raději bych dělal double backflip než například barspin na velkém skoku. Mnoho riderů s tím má problém v hlavě, ale mně to nevadí, mám to nastaveno tak, že to tam prostě otočím.
Dostávej od nás více podobných rozhovorů. Přihlas se do odběru newsletteru!
A jak ses ten double vlastně učil?
Nejprve jsem se musel naučil backflip. Všechno to probíhalo pod vedením Vilibalda Vítka, důvěřoval jsem mu, protože s tím má zkušenosti a byl vlastně i první rider v Česku, který double backflip odjel. Byli jsme jezdit v Barceloně, Vilibald mi řekl, že si mám nejprve dát pár backflipů a potom uvidíme. Předposlední den jsem opět zkoušel backflip, když mi Vilibald řekl, že mám dát double backflip. Nezkoušel jsem to ani do molitanu, šel jsem rovnou na airbag. Poprvé jsem na dopadu přeletěl přes řídítka a na druhý pokus jsem to odjel. A letos se mi to podařilo už i „na tvrdo“ na skoku.
A máš nějaký takový trik, kromě double a nově i triple backflipu, který máš ještě v hlavě?
Můj další dream trik je asi windshield wiper, což je vlastně rotace o 360 stupňů tailwhip to opposite tailwhip. Myslím, že to momentálně umí, jako jediný v Česku, jen Jakub Hejl. A pak možná ještě backflip double tailwhip to barspin nebo něco takového. Můj vzor je biker Brandon Semenuk z Kanady. Od něj mám ještě jeden trik, který se mi vždycky líbil, a to je flat spin neck-neck to can-can. Takže to je ještě jeden z mých dream triků na velkém biku.
Co ty a bike úrazy? Byly nějaké?
Ano byly. Dvakrát jsem měl zlomenou ruku a tři roky dozadu jsem si na třikrát zlomil klíční kost. Byl jsem na akci Flat Out Days ve Slovinsku, kde jsem jezdil na takových malých dirtech. Byly tam za sebou dva skoky, chtěl jsem skočit do manuálu a odrazit se z toho manuálu do dalšího skoku. Zrovna se mi to moc nepodařilo, skočil jsem do manuálu, nedokázal jsem se z něj odrazit, přední kolo mi spadlo do toho dalšího skoku, přeletěl jsem přes řídítka a narazil do stromu. Celé to bylo takové nešťastné. Přijela po mě záchranka, tu ruku mi nějak špatně obvázali, takže se mi v tom ty zlomené kosti posouvaly. Odvezli mě do nemocnice, kde neměli rentgen ani doktora, takže jsme jeli do další nemocnice, kde byla řáda na hodiny. Tak mě rodiče vzali a odvezli ze Slovinska až do Prahy. Abych tu cestu vydržel, museli mě nadopovat pilulkama. V Praze mě pak hned vzali a druhý den operovali.
Uff, to zní jako nepříjemná zkušenost. A co tvoji rodiče, máš v nich v rámci biku podporu?
Od rodičů jsme měli oba s bratrem vždy velkou podporu. Objížděli s námi soutěže a podporovali nás i finančně. Jsem jim za to oběma hrozně vděčný, protože bez toho bych teď asi nebyl tam, kde jsem.
Co je tvůj největší dosavadní úspěch na biku? Z čeho máš největší radost?
Největší radost mám z toho, že jsem v jednom týmu s bikery, které jsem v minulosti obdivoval a kteří patří do české bike špičky. Dále jsem vděčný za komunitu, ve které mě lidé podporují, píší mi, že je baví mé ježdění a podobně. To mě pushuje dál a jsem za to hrozně vděčný. A ještě mě potěšilo, že jsem nedávno obdržel pozvánku na zlatý FMB event Big White Mountain do Kanady, což je jeden z největších gold eventů na světě. Bohužel se mi tam ale kvůli časové tísni a dalším komplikacím nepodařilo vycestovat.
To je skvělé, máš to super našlápnuté! Máš do budoucna nějaký cíl, kterého bys chtěl v biku dosáhnout?
Chtěl bych se dostat na eventy jako je Fest series, které mají jedny z největších skoků na světě. Dále bych si chtěl, alespoň jednou, objet všechny slopestylové závody Crankworx a zajet si na RedBull Joyride a RedBull Rampage.
A jak vnímáš spolupráci s HF a to, že jsi součástí HF bike týmu?
Spolupráce mě hrozně moc baví. Jsem šťastný z toho, jaká parta se tady v týmu sešla, stejně jako z toho, jak celá tato spolupráce funguje. Máme super shootingy. Vždycky, když se tam všichni sejdeme, tak je spousta zábavy, takže za mě super a jsem šťastný. Dovolil bych si říct, že Horsefeathers má momentálně jeden z nejlepších bike týmů v České republice.
Máš nějaké oblíbené HF bike produkty, ve kterých tě baví jezdit?
Bikové kalhoty Reverb mě baví asi nejvíc ze všech kalhot. Jsou strečové, vodoodpudivé a na ježdění naprosto skvělé. A nosím je i mimo bike, do společnosti, takže za mě super. Pak mě hrozně baví bike brýle Patriot. Jsou velké, moc se neškrábou a na ježdění jsou super. Mám rád i mikinu Madog, která vypadá opravdu dobře, je v ní teplo a hrozně dobře se mi v ní jezdí, když je zima. Na trénincích v hale jsem v ní strávil celou zimu. A baví mě i dres Spike II, který je hodně příjemný na ježdění, tím, že je lehký, strečový a volný.
