Partička Rusty Toothbrush, jejíž součástí jsou také naši riders Dušan Kříž a Ethan Morgan, každý rok vyprodukují doslova kus snowboardového umění. Jinak tomu nebylo ani letos. Jejich nový letošní masterpiece má název Smile While You Can. Uvidíš v něm kvalitní snowboarding z Itálie a Japonska. Zatímco na Etně, aktivní sopce v italské Sicílii, se jezdilo ve třech metrech sněhu, Japonsko, powderové nebe, bylo ze začátku na sníh dost skoupé. Všechno je možné, nic není statické a proto "Smile While You Can"!
- PRODUKCE, KAMERA, EDIT : Alex Stewart
- KAMERA & GRAFIKA : Francesco Zoppei
- KAMERA & FOTOGRAFIE : Federico Grego
- SUPPORT : Chiara Grisorio
- RIDEŘI : Ethan Morgan, Dušan Kříž, Alex Stewart, Veroniqi Hanssen, "Nata" Sanchez, Nicholas Bridgman, Keisuke "put" Shimakata, Emiliano Lauzi, Simon Gruber, Elena Graglia, Lia-Mara Bösch
O průběhu točení filmu jsme si popovídali i s našim riderem Dušanem Křížem.
Kde všude se Smile While You Can natáčelo?
Začali jsme na začátku prosince streetovým tripem do Itálie. Tam jsem si na jednom spotu zranil rameno, takže jsem nemohl pokračovat. Mým primárním zaměřením však bylo backcountry, takže jsem čekal, co se bude dít dál. Zima se však nevyvíjela úplně nejlépe, čekali jsme na sníh do poloviny ledna a víc jsme už nechtěli. Viděli jsme, že všichni létají do Japonska, tak jsme si řekli, že si tam uděláme výlet i my. Byli jsme tam asi dva a půl týdne a po příchodu do Evropy jsem s Rusty Tootrbrush absolvoval ještě jeden trip do Itálie. Takže pro mě to byly dvě destinace, Itálie a Japonsko. Zbytek crew si pak dal ještě jeden trip na Sicílii, kterého jsem se já však nemohl zúčastnit, jelikož jsem v té době točil se Simpson brothers v Rakousku. Každopádně, snowboardovat na Etně, to je něco, co se mnohým lidem jen tak nepodaří!
Na začátku to ani v tom Japonsku nevypadalo se sněhem moc dobře. Kdy se to zvrtlo?
Tam byl problém, že jsme na začátku nepřijeli na úplně nejlepší místo. Chtěli jsme jít do backcountry na klasické japonské sněhové polštáře, jaké všichni známe z videí, ale kvůli nedorozumění s naší japonskou spojkou jsme se ocitli ve fakt velkých horách. A tam v té době hrozně foukalo. Něco tam také napadlo, ale vítr to hned odnesl pryč. Dlouho jsme s tím bojovali, až to dospělo do takového stádia, že jsme po týdnu neměli ani jeden záběr. Dali jsme si jednu párty, na které se mi podařilo rozbít si hlavu (můžete to vidět v teaseru) a pak se to celé nějak zlomilo. Tímto jsem to celé asi nějak tak pokřtil, haha. Napadlo nám docela dost sněhu a už to bylo fajn.
Bylo ježdění v Japonsku podle tvých očekávání? Je tam opravdu nonstop kopec sněhu, jak to známe z videí?
Já jsem tam například zažil, že během dvou hodin napadlo i tři čtvrtě metru. Když tam začne sněžit, tak to prostě jde. Stává se, že začne sněžit, podíváš se ven z okna, a když se znovu podíváš za tři hodiny, tak si už nevidíš auto. Občas je to fakt úlet. Ale člověk to musí vychytat. Byl jsem v Japonsku dvakrát a poprvé tam tehdy vůbec nesněžilo, jen pršelo. Takže i to se může stát, to neovlivníme, to je počasí.
Pojďme nyní přejít k tvému killer enderu. Řekneš nám k němu víc?
Jak už jsem zmiňoval, ta zima byla opravdu špatná. Poté, co jsme se vrátili z Japonska, jsme opět čekali na nějaký sníh a ten nakonec přišel v podobě obrovské bouře na severu Itálie. Přijeli jsme tam a já ten poslední skok z filmu už znal, v minulosti jsem tam odjel switch backside double 10. Takže jsem přesně věděl do čeho jdu a těšil jsem se na to. Věděl jsem, že mám jen jeden úkol, a to odjet trik, který jsem měl v hlavě, a který můžete vidět v enderu. Byl to můj úplně první skok toho dne, dal jsem to z první a nemohl jsem tomu uvěřit! Přiznám se, že jsem v životě nezažil takový pocit. Odrazil jsem se, najednou se všechno zpomalilo, všechno jsem si v tom vzduchu prohlížel, a když jsem byl v přechodu do druhého korku, tak jsem už věděl, že to odjíždím. Dopadl jsem a celé mi to tak nějak docvaklo, že jsem to dal! Neuvěřitelný pocit!
A co to bylo za trik?
Vlastně to byly dva triky. Ten první byl switch backside double 9 a ten druhý byl frontside double 12 stalefish.
Co tě celkově na "Smile While You Can" filmu nejvíc baví?
Jeho vibe. Vidím v něm ten vztah, který mezi sebou máme. Jsou momenty, kdy je všechno na hovno, kdy jsme na sebe rozzlobení a nedokážeme spolu ani komunikovat a pak na konci vidíš svatbu svých kamarádů a Rusty Toothbrush parťáků a řekneš si, že to je husté. Tohle všechno. Jsem strašně vděčný za každý jeden moment a za to, že toho můžu být součástí. Právě tito lidé to dělají tím, čím to je. Pokud bych tam kolem sebe neměl ty správné lidi, můžu udělat jakýkoli trik a nikdy to nebude mít tu atmosféru, jakou to má teď.
Je něco, co bys chtěl ještě k filmu dodat?
Chtěl bych vyzvednout holky, které ve filmu jezdí. Velký respekt každé z nich. Ježdění je jedna věc, ale dát celý ten cirkus kolem točení filmu je heavy. Člověk nemá žádný luxus, pohodlí ani soukromí. Prostě je to mise. Občas je to nepříjemné, dlouho se čeká, hodně se pracuje. A pokud to mám říct takhle na tvrdo, během celého točení nebyl ani jeden moment, kdy by si některá z nich na něco stěžovala. Vzaly to, šly a prostě to zabíjely.
Ve tvém životě se nyní udály docela velké změny, řekneš nám k tomu víc?
Za poslední rok se toho událo strašně mnoho. Začal jsem pracovat na pozici tým manažera mezinárodních riderů pro Horsefeathers a celou dobu jsem se také věnoval mentálnímu koučinku. Toto léto jsem obdržel zprávu od vedení rakouského snowboardového týmu, že hledají trenéra jejich týmu, který soutěží na Evropském poháru a jestli bych o to neměl zájem. Takže jsem pro to udělal vše potřebné, prošel jsem výběrovým řízením, na jehož konci mi oznámili, že by se mnou chtěli spolupracovat, a že jim právě odchází i šéftrenér rakouské reprezentace a nabídli mi tuto pozici. A to je nabídka, která se neodmítá. Taková šance už znovu nepřijde. Takže jsem to samozřejmě přijal. Sám nevím, jestli to bylo o náhodě nebo o štěstí, ale zase na druhou stranu vím, že jsem dělal spoustu věcí pro to, abych se mohl ubírat nějakým takovým směrem. Takže to byl asi nějaký mix toho všeho a osud to takhle zařídil. Je to pro mě, samozřejmě, velká výzva, protože to v praxi vypadá tak, že budu trénovat např. Annu Gasser, která posunula ženský snowboarding tam, kde je dnes. A s tou míříme na Olympiádu pro medaile.
Co všechno obnáší tato pozice?
Obnáší to spoustu věcí. V podstatě musíš být trenérem, mentorem, psychologem, mentálním koučem a projektovým manažerem v jednom. Máš na starosti spoustu administrativy, organizování, plánování, řízení, telefonování. Také je v tom mnoho politiky, diplomacie a komunikace. Musíš být v kontaktu s různými lidmi. S rozhodčími, technickými delegáty, organizátory, manažery, se svazem. Začal jsem teď v říjnu, takže se momentálně učím, jak v tom všem chodit.
