Jakub je český enduro rider, který se loni připojil k našemu bike týmu, ale také k HF crew v rámci bike marketingu. S Kubou jsme si popovídali o jeho bike začátcích ve fourcrossu, o jeho nejlepších bike úspěších v enduru, o nové pracovní pozici, ale i o tom, jaké to je, být novopečeným otcem. O Jakubovi budeš v rámci HF ještě určitě hodně slyšet, a tak si nenech ujít následující rozhovor!
Ahoj Jakube, na začátek se nám prosím představ.
Jmenuji se Jakub Říha, narodil jsem se v Písku v Jižních Čechách, ale posledních 10 let žiji v Praze. Je mi 31 let, vystudoval jsem grafický design a od minulého roku jsem součástí HF týmu, jednak jako tým rider, ale i pracovně.
Když vezmeme tu pracovní pozici, co máš v HF momentálně na starosti?
Zodpovídám za bike marketing, protože cyklistice rozumím a znám tu komunitu. Jelikož stále jezdím, soutěžím a používám HF bike produkty, mám přesah i do designu a výroby bike kolekcí.
Pojďme teď přejít k biku. Jak a kdy jsi se k tomu dostal?
K biku jsem se dostal, když mi bylo 7 let. Rodiče měli (a stále mají) obchod s motorkami a bike měl být mou cestou k motorkám. Ale nakonec jsem u biku zůstal. Začínal jsem na klasickém BMX, pak jsem dostal horské kolo a od 15 let jsem začal jezdit MTB. Začal jsem závodit ve fourcrossu, ve kterém jsem dosáhl svých nejlepších bikových výsledků. V roce 2019 jsem skončil na 3. místě na světovém poháru, byl jsem mistrem Evropy a České republiky. Později jsem si zkusil i downhill, ale zjistil jsem, že by to v té době bylo náročné kombinovat se školou, takže jsem plynule přešel na enduro ježdění. To se dá trénovat v podstatě kdekoli a je různorodější, takže to pro mě bylo jednodušší skloubit se školou a prací. A v enduru dosud aktivně soutěžím.
Proč jsi skončil s fourcrossem, když jsi v něm měl takové úspěchy?
Primárním impulzem ke změně bylo to, že ve fourcrossu zrušili světový pohár. Tím pádem šli i sponzoři trochu stranou, stejně jako zájem o tuto bike disciplínu. Chtěli jsme soutěžit na nejvyšší možné úrovni, takže jsme se všichni rozprchli mezi další bike disciplíny. S kluky, s kterými jsem kdysi soutěžil ve fourcrossu, jsem později soupeřil na downhillu a dnes se setkáváme i na enduru. Ale myslím, že kdyby ve fourcrossu nezrušili světový pohár, tak bych se mu věnoval dodnes.
Takže se momentálně věnuješ už jen enduru?
Ano, v podstatě se teď věnuji už jen enduru. Profesionální kariéru už asi nestihnu, i když i to může být jen otázka pohledu. Jsou závodníci, kteří jsou na vrcholu i ve věku 35-40 let, takže věk nemusí být problém. Já jsem však měl vždy priority postavené tak, že škola a práce byly na prvním místě. Sport byl pro mě vždy spíše zábavou, nikdy jsem z něj nežil a ani se to nikdy nezdálo být v blízké budoucnosti reálné. Snad jen když mi bylo 17 let a nic jiného než bike mě nezajímalo. Vypadalo to slibně, ale byla to trochu jiná doba, sociálním sítím se ještě nepřikládala taková důležitost, všichni koukali jen na výsledky. Značky, které by mě tenkrát mohly podporovat, si řekly, že s tím počkají pár let a uvidí, jak se to vyvine. Za ten čas přišel boom s podporováním young guns - mladých talentů, a já jsem, paradoxně, už byl dospělý. Když jsem začínal já, ještě to nebylo trendy. Jsem z generace, která musela nejdřív prokázat výsledky a až potom žádat o support. Dnes mohou mladí lidé vytvářet zajímavý obsah na sociálních sítích a nemusí mít za sebou velké výsledky, aby ho získali.
Jak fungují enduro soutěže?
Enduro je velmi komplexní disciplína. Během dne v ní absolvuješ pět sjezdů, při kterých se ti měří čas. Ten se následně sčítá a vytvoří tvůj celkový čas. Pokud se ti jedna etapa nepodaří podle představ, stále máš šanci to dohnat v těch dalších. V tom je rozdíl oproti disciplíně downhill, kde jedna chyba může pokazit celý výsledek. Kromě toho, v enduru si musíš na kopec vyšlápnout sám, což je fyzicky dost náročné. Většinou se bez pomoci lanovky musíš dostat na vrchol okruhu dlouhého 30 až 40 km, což znamená, že jsi odkázán sám na sebe. Musíš si s sebou vzít dostatek tekutin, jídlo a být připraven na vše, co přijde. Fyzická připravenost a správné rozložení sil jsou klíčové. Enduro vyžaduje být komplexním jezdcem, který si umí poradit s různými podmínkami během závodu a právě tato komplexnost dělá z endura náročnou, ale zajímavou disciplínu.
Co všechno zahrnuje trénink na enduro soutěže?
Je to určitě kombinace silového tréninku v posilovně, intervalového tréninku zaměřeného na dynamiku a určitě i silniční cyklistiky, protože potřebuješ mít najeto dostatek kilometrů, aby to ty nohy zvládly. To jsou takové tři základní segmenty, které musíš trénovat, abys zvládl zajet enduro závody. Bez toho to nejde. Myslím, že přesně to dělá většina závodníků a pak je to už na každém z nich, jak si to rozloží a na základě toho bude někdo vynikat ve vytrvalosti a někdo zase v síle nebo dynamice.
Kde máš svůj home spot, kam chodíš trénovat?
V okolí Prahy je toho na ježdění docela dost. Je zde také obrovská komunita enduro jezdců, kteří jezdí na lokálních trailech. Dost často jezdím na Točnou, což je vlastně takový lesopark plný cestiček a trailů. Mám to doslova za barákem, takže tam jezdím asi nejčastěji. A dále jsou to například ještě kopce v pohoří Brdy, které jsou kousek od Prahy. Tam se nachází také dost trailů. A ani sem to nemám daleko.
Kdybys to měl celkově zhodnotit, co byl tvůj největší dosavadní úspěch v enduru?
V roce 2019 jsem vyhrál celou českou enduro sérii a celkově to byl rok, kdy jsem byl v uvozovkách neporazitelný. Většinu závodů, na kterých jsem se zúčastnil, jsem dokázal vyhrát. Minulý rok jsem v české enduro sérii skončil v celkovém pořadí čtvrtý, což také není úplně špatné vzhledem k tomu, že se mi v lednu (minulého roku) narodil syn. No a pak možná ještě zmíním 35. místo na světovém poháru. Sice to není nic, s čím bych udělal díru do světa, ale v okamžiku, kdy tam jedete a jste nejlepší z Čechů, tak to také potěší.
Co děláš, když se nedá jezdit? Například přes zimu.
Snažím se jezdit celoročně i tady v Česku, a když to nejde, tak za teplem někam vyrazím. Je důležité nepřestávat jezdit, abys neztratil kontrolu a rychlost, kterou sis na biku vybudoval. Ale pokud se to opravdu nedá, tak si rád vyrazím i na snowboard nebo na skialpy, letos to poprvé absolvuji s malým na zádech, takže to bude trochu jiné, ale těším se na to. A celkově mě baví i kempování a lifestyle s tím spojený, proto se vždy těším, když vyměním enduro za gravel, vezmu rodinku a jdeme někam kempovat a užijeme si společně strávený čas.
To zní skvěle! Vy to máte trochu náročnější než freestyle rideři, kteří mají haly, kde mohou celou zimu trénovat. Vy jako enduro nebo downhill jezdci vlastně musíte buď odcestovat nebo prostě chvíli nejezdit, že?
Ano, nebo je tu ještě možnost, jít jezdit i v nepříznivém počasí. Jízda v nepříznivém počasí, ať už jde o bláto nebo sníh, je skvělým tréninkem. I když se ti možná na začátku nechce, vyrazit do takovýchto podmínek může být velmi prospěšné. Nikdy totiž nevíš, kdy se ti tyto zkušenosti budou hodit, protože jezdit za ideálních podmínek, není až taková velká výzva a zvyknout si na jízdu v náročnějších podmínkách, ti může jen pomoci. Skutečný trénink začíná, když vyrazíš na bike v momentě, kdy bys za normálních okolností nešel. Enduro v tomto ohledu nabízí určitou výhodu, protože fyzická aktivita tě při šlapání dokáže zahřát i během chladnějších měsíců. Nemusí jít o celodenní výjezdy, ale i dvě hodiny ti mohou poskytnout cenný trénink a udržet tě v kontaktu s bikem.
Od loňského roku si součástí Horsefeathers bike týmu. Jak to zatím hodnotíš?
Návrat Horsefeathers do bikové scény jsem vnímal velmi pozitivně. Předtím, než jsem se stal součástí týmu, jsem to sledoval a byl jsem zvědavý, jak to bude vypadat, a kdo do něj bude patřit. Výběr jezdců mě více-méně nepřekvapil, protože celá značka je orientovaná na freestyle, takže i skladba jezdců tomu odpovídala. A co se týče mě, mám pocit, že jsem trochu mimo tuto linii, protože jsem více závodník než freestyler. Ale právě na tom bych v rámci své pozice v HF rád zapracoval a pomalu pomáhal rozšiřovat portfolio našich jezdců. Aby tam bylo "od každého trošku". Freeride jezdci jako například Gaspi, freestyle jezdci jako Teo Kováč, freestyle/influenceři jako je Tomáš Zejda, a také více závodníků jako například já. A samozřejmě bych se chtěl zaměřit i na young guns, mladé perspektivní bike jezdce, protože si pamatuji, jak jsem vyrůstal na akcích typu Kozy style a podobně, které Horsefeathers tehdy podporovali a hrozně mě to bavilo. Rád bych to mladší bike generaci trochu přiblížil. Své působení v HF týmu zatím hodnotím pozitivně, s kluky se znám už delší dobu a po našem prvním společném loňském focení jsem si jistý, že tato spolupráce bude přínosná a přinese nám i spoustu zábavy.
Minulý rok ses stal otcem. Jak to zatím vnímáš? A myslíš, že bude z malého biker?
Je to rozhodně nová životní etapa a velká změna. Asi ne tak velká jako pro mou partnerku, ale určitě je to nový pohled na věc. Dost se mi změnily priority a neúspěch na závodech už není tak důležitý, ve srovnání s tím, že tam můžeme být spolu jako rodina. To mi to vynahrazuje. Je to pro nás oba něco nového, ale těšili jsme se na to a jsem za to rád. A zda bude z malého biker? Doufám, že ano, ale uvidíme, podpoříme ho v čemkoliv, co ho bude bavit.
Na závěr nám prozraď, jaké jsou tvé plány na tuto sezónu, co se biku týká?
Tak letos je toho poměrně hodně, a to i díky tomu, co nás všechno vrámci HF bikových eventů čeká. Budeme téměř všude, ať už je to seriál České enduro série, závody Blinduro nebo ty největší bikové festivaly, všude tam budeme s Horsefeathers stánkem. No a na všech těchto akcích budu já i závodit. V plánu je jet celý seriál České endurosérie, všechny závody Blinduro a také bych se chtěl účastnit světového poháru v enduru v nedalekém Polsku.
JAKUBOVY TOP BIKE PRODUKTY
Peyton bunda - mám rád střih této bundy, který mě neomezuje v pohybu, kapuce se dá přetáhnout i přes helmu a svoji funkci ochrany proti nepříznivému počasí si plní na 100%.
Fury bike triko - univerzální bike triko, které je pohodlné a rád si ho beru na ježdění s kámoši.
Kraťasy Stoker - jsou pružné, optimální na enduro ježdění a splňují mé očekávání.
Scorpio fotochromatické brýle - při enduro ježdění se často mění světelné podmínky, často přecházíš ze světla do stínu, a na to jsou tyto brýle ideální.
