Belgická snowboardová hvězda Jules De Sloover poutá pozornost od chvíle, kdy v roce 2019 získal stříbro na Evropském olympijském festivalu mládeže. Jules, který je součástí HF teamu a jezdí i za Freestyle Team Ice Mountain, přináší do slopestylu a big airu odvážný styl a dovednosti, čímž posouvá belgický snowboarding na světovou scénu. Povídali jsme si s ním o jeho cestě, oblíbených momentech a o tom, co ho žene dál.
Jak a kdy ses dostal ke snowboardingu a co tě u něj udrželo?
No, ve skutečnosti jsem začal lyžovat, když mi byly teprve dva a půl roku, většinou na kryté sjezdovce. Když mi bylo pět, byl jsem už konečně dost velký na to, abych si mohl vyzkoušet snowboardové boty, tak jsem se přihlásil na týdenní snowboardový kemp. Tak moc mě to chytlo, že jsem šel i na druhý týden, a od té doby jsem byl all in. Začal jsem trénovat na vlastní pěst a pak mě oslovil místní freestyle tým, jestli se nechci přidat. Od té doby jsem se freestyle snowboardingu věnoval naplno a stala se z toho závislost!
Kolik ti bylo, když jsi se přidal k místnímu freestyle týmu? A kdy jsi udělal krok k závodění na národní a mezinárodní úrovni?
Do freestyle týmu jsem se přidal v šesti letech a postupně jsem na sobě pracoval. Když mi bylo kolem 14 nebo 15, pozvali mě do národního týmu, a tehdy to začalo být opravdu vážné. A teď jsem tady, závodím na světové úrovni.
A jaký je pocit reprezentovat Belgii, zemi bez hor, na mezinárodní snowboardové scéně?
Je to vlastně docela vtipné! Belgie nemá žádné hory, takže jsou lidi vždycky překvapení. Ale máme tři kryté haly, a právě tam jsem trénoval. Nepřemýšlím o tom tolik jako o reprezentování Belgie jako země, dělám to hlavně pro sebe, protože ten sport opravdu miluju. Ale je fajn, když lidi říkají: „Wow, ty jsi šampion z Belgie!“ i když u nás nemáme žádné velké svahy.
Jsi závodník v big air a slopestylu. Máš mezi nimi nějakou preferenci? A pokud ano, proč?
Rozhodně slopestyle! Je rozmanitější a víc to připomíná „skutečný“ snowboarding. Big air je jen jeden skok a trik, skoro jako gymnastika ve vzduchu. Ale u slopestylu máš raily, víc skoků a výzvu dát čistou jízdu – je to celistvější zážitek. Pro mě je to mnohem víc uspokojující.
Tvoje kariéra jde opravdu působivým směrem. Můžeš se s námi podělit o některé momenty, které pro tebe hodně znamenaly, ať už jsou to úspěchy nebo chvíle, na které rád vzpomínáš?
Určitě. Odjet backside 16 bylo obrovské, a vyhrát knuckle huck na Spring Battle byla parádní jízda. Dostat se do finále na mistrovství světa v Gruzii byl taky velký moment. Každý z těchhle milníků mi připomíná, jak daleko jsem se dostal.
Když se připravuješ na triky jako backside 16, co ti běží hlavou? A jak si udržuješ klid, když nejde všechno dokonale?
Popravdě, v tuhle chvíli je to skoro automatické. Před startem si vizualizuju celou jízdu, ale jakmile jedu, je to už jen svalová paměť. Když se něco pokazí v závodě, snažím se prostě přizpůsobit a pokračovat dál. Při tréninku beru chyby jako součást procesu. Učíš se, přizpůsobíš se a zkoušíš to znovu.
Pověz mi o tvém tréninkovém zázemí doma. Jsou kryté sjezdovky dostačující na přípravu na závody?
Ani ne, aspoň ne na skoky. Kryté sjezdovky jsou skvělé na trénink na railech, ale žádný vnitřní skok není dost velký pro triky na úrovni světového poháru. Na skoky často trénuju na suché sjezdovce v Belgii, jménem Sky Park, a když potřebuju opravdový sníh, jezdím na místa jako Corvatsch ve Švýcarsku nebo Absolute Park v Rakousku.
Když mluvíme o tréninku, vím, že jsi při něm nedávno utrpěl zranění. Můžeš mi říct, co se stalo a jak probíhá rekonvalescence?
Jasně. Bylo to během běžného tréninkového dne, kdy jsem přetočil front 14 na prvním skoku a pak jsem při dalším pokusu nedoskočil. Kotník se mi ošklivě zkroutil a kus kosti se odtrhl spolu s vazem. Před třemi týdny jsem byl na operaci, ale zotavuju se dobře a už jsem zpátky na nohou. V prosinci se plánuju vrátit k tréninku.
To ráda slyším! Trochu změním téma – kdybys měl popsat ideální den na snowboardu, jak by vypadal? Proveď nás tím!
Musel by to být den s jasnou oblohou, bez větru, s perfektně připravenými skoky a dobrou hudbou ve sluchátkách. Nebo den s jasnou oblohou po velké nadílce sněhu, kdy jedu backcountry s kamarády – nikdy sám kvůli bezpečnosti. Ale obě možnosti zní docela ideálně!
Máš nějaké koníčky mimo snowboarding, abys vypnul?
V létě rád wakeboarduju a občas zajdu na bouldering. Ale upřímně, klidně si zajdu na krytou sjezdovku, když chci vypnout!
Do HF family patříš už asi čtyři roky. Jaký je to pro tebe pocit být součástí teamu?
Hodně to pro mě znamená. Na začátku jsem znal jenom Tomáše, marketingového manažera, takže to působilo spíš jako klasické sponzorství. Ale po loňském týdenním setkání teamu jsem cítil silné spojení. Lidé z Horsefeathers jsou neuvěřitelně ochotní a podporují mě – když jsem si na Novém Zélandu roztrhl kalhoty, poslali mi nové během dvou dnů. Miluju jejich vybavení a teď se opravdu cítím jako součást rodiny.
Když se podíváš do budoucna, jaké máš cíle ve snowboardingu? Jsou nějaké konkrétní závody nebo úspěchy, na které se zaměřuješ?
V krátkodobém horizontu se soustředím na světové poháry, mistrovství světa ve Švýcarsku a doufám, že se kvalifikuju na olympiádu v roce 2026. Dlouhodobě bych chtěl být někdo, ke komu ostatní jezdci vzhlíží, někdo známý pro svůj styl a vášeň.
Máš nějakou radu pro začínající jezdce?
Určitě – nespěchejte na to. Zaměřte se nejdřív na to, abyste si perfektně osvojili jízdu na prkně, a zbytek přijde sám. A co je nejdůležitější, udržujte si nadšení a užívejte si každý moment.
Parádní rada! A poslední otázka – jaké jsou tvoje oblíbené kousky z nové kolekce Horsefeathers?
Mám nejradši volnější střihy, hlavně kalhoty Baron a bundu Envoy. Taky se mi hodně líbí rukavice a uvnitř v hale vždycky nosím mikinu Drown.
Perfektní! Moc díky za tvůj čas, Julesi, a přeji hodně štěstí v této sezóně.
