Girlsquad trip na Bali

Destinací našeho letního Girlsquad tripu byl Indonéský ostrov Bali, nacházející se na opačné polokouli Země, vzdálený asi 20 hodin letu a zhruba čtyři až deset palubních mini vinných lahví. A proč jsme tam vlastně šly? "Na Bali jsme přišly na Girlsquad trip, užít si přírodu, oceán, vlny, opice a všechno mezi tím. Tak se pojďte s námi podívat na to, jak tam bylo."

Adri u bazénu v Riviera house.

Kateř potřebovala schladit!

Nejlepší kari s rýží jaké jsme kdy měli. A samozřejmě pivo!

Hned po příchodu na ostrov bohů jsme šly prozkoumat okolí. Odpočívat po dlouhém letu se bude později. Ubytovaly jsme se v krásných bambusových chatkách v Riviera house ve vesnici Canggu. Půjčily jsme si skútry a vystartovaly do bláznivého víru rušných balijských ulic. Byly jsme si ohlédnout pláž, sbíraly jsme mušle a chaluhy, udělaly jsme si obhlídku surfových spotů, provětraly jsme skate, daly si nejlepší kari s rýží v našem životě a zakončily jsme to pivem na párty, kde vystupoval balijský Elvis Presley.

Světelný znak Shaka v Riviera house.

Kokosy, mačety a polévky v sáčku

Další den brzy ráno jsme si do vaků sbalily věci na dva dny. Měly jsme v plánu dostat se do vesnice, odkud se dá vyjít na nejvyšší sopku na ostrově, a po cestě si prohlédnout rýžové terasy. Na snídani jsme se zastavili na místním trhu. Měli jsme chuť na čerstvé kokosy. Na plastové židli v rohu seděla mladá útlá Balijčanka. Vedle ní stála police plná velkých zelených kokosů. Když jsme ji o ně poprosily, vzala do ruky obrovskou ostrou mačetu a připravila nám je. Chvíli jsme se modlily za její prsty, ale bylo vidět, že je v tom profesionál. Kokosy byly vynikající.

Asi tak v polovině cesty Kateř zjistila, že na zádech vlastně nemá svůj batoh s věcmi na dva dny. Zapomněla ho. A tak jsme zastavili na dalším lokálním trhu, kde si koupila kalhoty (na výstup na sopku) a zubní kartáček. Na oběd jsme si na stejném trhu daly polévku, kterou nám naservírovali do plastového sáčku. Byly jsme tam jediní nebalijci. Na chvíli jsme měli možnost nahlédnout do lokálního života domácích.

Další zastávkou byly, již zmíněné, rýžové terasy. Atrakce typu megahoupačky a instagramové srdce z bambusů, na kterých se můžete vyfotit, jsme vynechaly. Procházely jsme se tam, daly si pravou balijskou kávu a pokračovaly jsme v cestě do vesnice, která je výchozím bodem k výstupu na sopku, kam jsme dorazily až za tmy.

Na místních trzích jsou ti nejmilejší locals.

Slečna s mačetou dokázala kokos připravit za pár sekund.

Známý rybí trh - mega výběr a pronikavý zápach.

Rýžové terasy. " Ha tam jsi půjdeme dát balijskou kávu!"

Na Bali všude na skútrech.

Procházka po rýžových polích.

Co že to jíme?

Východ slunce na Mount Batur

Budík nám zazvonil o třetí ráno. Měly jsme naplánovaný noční výstup na nejvyšší balijskou sopku Mount Batur. Ještě rozespalé jsme nasedly na skútry a odvezly se na místo, kde jsme se měly setkat s naším průvodcem, který nás povede na sopku. Bez něj se tam totiž nesmí jít. Při začátku na výstup je sopečná ochranka, která kontroluje, zda jsou všichni s průvodcem.

Na dohodnutém místě nás nejdříve přivítala pohostinná paní koordinátorka s domácími koláči a horkou kávou, která o půl čtvrté ráno padla vhod. Představila nám našeho průvodce. Byl jím mladý Balijčan, který neuměl ani slovo anglicky, a tak jsme si po cestě moc nepopovídali. Rozdal nám baterky a šlo se. Cesta na sopku vedla nejprve přes les, a potom serpentinami nahoru po prašné cestě. Co nás zarazilo bylo, že někteří turisté se na tu sopku nechali vyvážet motorkami, které kličkovali mezi námi a prášili nám písek do tváří. Na vrchol sopky jsme se stihli vyšplhat ještě před východem slunce. Tam nám náš průvodce rozdal sendviče obložené banány a vejce na tvrdo. Našli jsme si místo s dobrým výhledem a vychutnali si příchod nového dne na aktivní sopce Mount Batur.

Vítání nového dne na sopce Mount Batur.

Káva a domácí koláče o půl čtvrté ráno před výstupem na sopku.

Když působí endorfiny.

Surfování

O Bali se říká, že je to surfový ráj. A tak jsme to museli jít vyzkoušet na vlastní kůži. Dorazily jsme na pláž BatuBolong. U lokálů jsme si půjčily surfy. Vlny byly menší a tak volba padla na delší surf tzv. longboard. Dopádlovaly jsme na line-up (místo kde se lámou vlny), kde už bylo plno lidí. Přesto se nám podařilo pochytat si pár pěkných vln. Longboardy se ukázaly jako opravdu dobrá volba. Vlnky byly menší, ale zato byly snadno k chycení a byly krásné dlouhé. Dalo se na nich odvézt téměř až na břeh. Mezi surfaři vládla velmi přátelská atmosféra, všichni se usmívali a užívali si oceán.

Renatě a Kateř se dokonce podařilo dát si jednu párty vlnu. Chytily se za ruce a sjely ji spolu. Podle předpovědi měli vlny vydržet pouze do dvanácté. A tak i bylo. S příchodem oběda se oceán pomalu změnil na velký plavecký bazén. Vlny se odmlčely. Nikomu se však z vody nechtělo. Marně jsme doufaly a čekaly, že se na horizontu objeví ještě jedna. Ale neobjevila se. A tak jsme vrátily surfy, a šly jsme se najíst do lokální restaurace, která se tam nazývá Warung. Vypadá to jako v bufetu, kde máte za sklem k vidění různá jídla od rýže přes maso až po zeleninu, vy si vybíráte to, co chcete a milá paní za pultem vám to nabírá na talíř nebo do papíru. Podle toho zda to chcete jíst tam, nebo si to chcete vzít s sebou.

Betonový surfing!

Architektura na Bali je magická. Při západu slunce obvzlášť.

Kateř do Monkey forestu zapadla.

Monkeyforest

Další den jsme měly v plánu navštívit Monkeyforest. Místo, kde žijí opice, které jsou zvyklé na lidi natolik, že na vás klidně vylezou a budou se dožadovat jídla. Na místním trhu jsme si pořídily pořádný trs banánů a takto připravené jsme se vydaly do opičího lesa za opicemi. Netrvalo to dlouho a obklíčila nás první skupinka zvědavých a hladových opic. Stačilo, že viděly, že máme banány a už se nám šplhaly na ramena, kde se usadily a pohodlně si vychutnávaly ovoce. Každá taková skupinka měla zákonitě svého vůdce. Největšího a nejpřísnější vypadajícího opičáka. Tvář mu obvykle lemovaly už šedé vousy. Byl mohutný a vzbuzoval respekt. Většinou, když jsme chtěly banánem nabídnout nějakou malou milou opičku, přivalil se pan generál a vše zabavil sám pro sebe. Místy to bylo opravdu kdo z koho.

Když nám došly banány, šly jsme ještě prozkoumat odlehlejší části Monkeyforestu. Nalezly jsme řeku obklopenou obrovskými palmami a množstvím zeleně, kde jsme se cítily jako v amazonském pralese. Objevily jsme dokonce i tři prameny vyvěrající ze skály, ze kterých tekla svatá voda symbolizující tři z největších hinduistických bohů Brahmu, Višnu a Šivy.

Když nemáš banán, dej alespoň náramek!

Pusu?

Adri s novým felákem.

Chrám v Monkey forestu.

Bez pořádného trsu banánů do Monkey forestu nelez!

Vodopád Nungnung

Kvůli výletu k vodopádu Nungnungsme jsme si ráno musely přivstat. Chtěly jsme se k němu dostat ještě před tím, než tam začnou chodit další a další lidi. Od místa kde jsme zaparkovaly, vedlo k vodopádu více než tři sta schodů. To byla celkem rozcvička na ráno. A to jsme schody vzaly ještě tím jednodušším směrem dolů, stálo to za to. Vodopád Nungnung byl velkolepý. Navíc tam tak brzy ráno ještě nikdo nebyl a tak jsme ho měly celý jen pro sebe. Neváhaly jsme, a naskákaly do jezírka pod ním. Vodopád Nungnung má na výšku kolem 50 metrů, a voda dopadající do jezera dělala rámus jako začínající heavymetalová kapela v garáži. Ale voda měla příjemnou teplotu. Postupně se to tam začínalo plnit lidmi. Daly jsme si ještě krátkou obhlídku po okolí a pomalu jsme zahájily výstup směrem nahoru po více než tři sta schodech. Opakovaly jsme si, že z toho budeme mít alespoň hezčí zadky do plavek.

Vodopád NungNung byl neuvěřitelný!

Aha, tak tam jsou ty schody, po kterých budeme šlapat zpět.

Osvěžení v džungli.

Skejtování na Bali

Další den jsme se rozhodly, že si obejdeme všechny skate spoty v okolí. Doslechly jsme se o pumptracku, U-rampě na zahradě jednoho podniku a o pěkných, nepříliš rušných cestách, které vedou mezi vesnicemi.

Jako první jsme si ze seznamu šly vyškrtnout pumptrack. Opět jsme měly štěstí a byl zcela prázdný. Byl to betonový ráj. Celkem jsme se tam vyřádily, ale pak nás odtud vyhnala nesnesitelná horko, která přišla s polednem. Tak jsme zamířily na tu U-rampu. Ani jedna z nás není nějak extra schopna jezdit U-rampy, ale zkoušely jsme to a byla to hlavně sranda.

Nakonec jsme se chtěly jít ještě někam povozit. Jen tak po cestách. Sedly jsme na skútry a šly jsme hledat ty prázdné nefrekventované ulice. Nevěděly jsme kde přesně je máme hledat. Věděly jsme jen směr a zbytek jsme nechaly na štěstí. Cíleně jsme bloudily asi půl hodiny, dokud jsme nepřišly k nějaké krásné balijské stavbě, která vypadala jako jakási vstupní brána. Zaparkovaly jsme při ní skútry a dále pokračovaly na skatech. Nalezly jsme parádní betonovou cestu, která nás dovedla až k oceánu. Po cestě jsme potkaly jen pár lokálů, kteří se na nás doširoka usmívali a dávali nám high-five.

Klasické holčičí talks při skejtování.

Holky jezdí taky! Dokonce i v šatech.

High-five!

Bintang a surfaři

Plán na náš poslední den na Bali byl jasný. Vychutnat si pivko na nějakém pěkném místě s výhledem. Dostaly jsme tip na útes nad oceánem, odkud je super výhled na západ slunce plus na surf spot, kde chodí surfovat dobří surfaři. Odvezly jsme se tam, ale přivítala nás dřevěná závora se zámkem. Ne však příliš vysoká na to, aby se nedala přelézt. Dlouho jsme neuvažovaly. Kolem nebyl nikdo, kdo by na nás za to měl křičet. Vyškrábaly jsme se až na okraj útesu, odkud jsme měly skvělý výhled na oceán, kde pár lidí jezdilo bezchybné vlny. Otevřely jsme si Bintang (balijská značka piva) a vychutnávaly jsme si výhled dokud slunce nezapadlo za horizont.

Trocha rebélie nikdy neškodí!

Západ slunce a pivko s výhledem na oceán.

Na další den ráno nás čekalo už jen balení a odjezd na letiště. Seběhlo to tak rychle. Bali jsme si však naplno užily, odjíždíme s krásnými vzpomínkami a fotkami a už teď se těšíme na další GirlSquad trip!

@girlsquadrocks #girlsquadrocks

Girl Squad trip na Bali