„Na kolech si jsme všichni rovni a ztrácí se tam můj hendikep." říká Michal Kosík, který se spolu s Danem Bařákem vydal splnit si svůj sen do kanadského Whistleru a zajezdit si v jednom z nejlepších a nejznámějších bikeparků na světě. Vznikl z toho dokument s názvem Kripl Trip.
Michal Kosík
Dan Bařák
Můžete se na úvod v krátkosti představit? Odkud jste a čemu se momentálně věnujete?
Michal: Já jsem Michal Kosík, jsem z Plzně a jsem freerider, takže se momentálně zaobírám jen ježděním na kole.
Dan: A já jsem Dan Bařák a.k.a. Pahýl a jsem z Těrlicka u Havířova. Jsem mountain biker, jezdím hlavně downhill a freeride a další podobné srandy s jednou nohou.
Jak dlouho jezdíte na kole? A proč právě downhill a freeride? Jaká cesta k tomu vedla, zkoušeli jste předtím i jiné styly?
Michal: Já jsem celkově zkoušel všechny možné cyklistické disciplíny, ale tato ve mně nejvíc utkvěla a naplňuje mě. Dnes už ani nemusím s nikým závodit, je to prostě jen o tom ježdění na kole.
Dan: Já jezdím na kole okolo 15 let. Začínal jsem nejdříve jezdit dirt a street na malém BMX biku, potom jsem si při streetu dolámal kotník a to mi v bikování dalo tak na tři roky stopku. Potom jsem začal hledat cestu, jak kotníku ulevit, tak jsem přešel na celoodpružené kolo a začal jsem jezdit spíš downhill a freeride na větším kole.
Full send ve Whistleru
Michal si užívá kanadská panoramata
A tam naproti se dá také jezdit
Jak jste se vy dva vůbec poznali, dali dohromady a dohodli se, že spolu vyrazíte na bike trip do Kanady?
Michal: Nejdříve jsme se navzájem zaregistrovali na internetu, slyšeli o sobě a myslím, že jsme prostě měli stejný sen. Osobně jsme se poprvé střetli až skrz projekt od Nero drinks.
Dan: Poznali jsme se díky projektu Nero - Podporujeme hrdiny a Michal mě oslovil s tím, že je součástí tohoto projektu a je možné, že pojede do Kanady, a že by bylo super, kdybychom tam vyrazili spolu. Řekl jsem mu, že je to perfektní nápad, pojďme do toho. Takže tak to nějak vzniklo.
Takže jste se v podstatě předtím osobně neznali a rovnou spolu vyrazili na trip. Sedli jste si?
Michal: Měl jsem z toho na začátku trochu obavy, jelikož jsme nejeli jen my dva s Danem, ale jeli s námi i další tři lidé. Ale nakonec to dopadlo úplně v pohodě a myslím, že jsme si všichni navzájem sedli.
Dan: Ano, souhlasím.
S Honzou Málkem, který ve Whistleru žije
Natáčení
Jezera a hory
Jak jste vlastně přišli ke svému hendikepu? Co se stalo?
Michal: Já jsem na vozíku už 16 let. Při pádu na kole jsem si zlomil hrudní obratel.
Dan: Já jsem jako dítě utekl dědovi a vběhl jsem pod kola kombajnu, kde jsem přišel o nohu. Měl jsem tehdy asi 2,5 roku. Postupně jsem začal jezdit na kole, abych dokázal být stejně rychlý jako moji kamarádi. To byla vlastně moje cesta ke kolu, přirostlo mi k srdci, protože se stalo mojí pomůckou k tomu, abych se mohl rychleji pohybovat.
Michale, jak dlouho po úrazu jsi se rozhodl, že chceš zase začít jezdit na kole?
Michal: Začal jsem nad tím přemýšlet už v nemocnici. Celý čas jsem okolo sebe měl silnou bikovou komunitu a kámoše, kteří mě podporovali, takže nebyla jiná cesta, než vrátit se zpět ke kolu. Na kole jsme si všichni rovni a můj hendikep se tam ztrácí.
Momentálně jezdíš na BPV - biku pro vozíčkáře. Jak dlouho jste ho vyvíjeli?
Michal: Od nákresu až po finální výsledek to bylo 5 let. Strašně dlouho jsem sháněl někoho, kdo by do jeho výstavby šel a čirou náhodou se objevili kluci ze Zlína a dali jsme to dokopy. Zatím je to prototyp.
Michal na svém BPV (biku pro vozíčkáře)
Věnujete se kromě bikeování i jiným sportům?
Michal: Já jsem zkoušel vozíčkářský florbal, ale popravdě mě kolektivní sporty moc nebaví.
Dan: Já jsem na tom podobně. Mám rád sport, takže dělám všechno možný. Badminton, plavání a v zimě jezdím na lyži. Minulý rok jsem začal hrát sledge hokej, což mě celkem chytlo. Hraje se to na sáňkách, takže to je taková moje zimní aktivita.
Komunita bikerů je ve Whistleru opravdu obrovská
Michal a Dan při ježdění
Pojďme teď přejít k vašemu bike tripu. Proč právě Kanada? Vybrali jste si ji víceméně kvůli bikeparku ve Whistleru, nebo tam byly i nějaké jiné důvody?
Michal: Bylo to tím, že se k nám odtamtud dostávali bikeové filmy s velkými jmény a jezdci a my jsme ty spoty chtěli vidět naživo a zajezdit si na nich.
Dan: Whistler byl cílová destinace. Oba dva jsme to hltali z bikeových videí. Whistler je vlastně taková mekka mountain bikingu. Takže volba byla jasná. Plusem byla také kanadská příroda, o které jsme věděli, že je krásná. Nakonec ale dokonce předčila naše očekávání.
Byl bike park ve Whistleru připravený na adaptivní jezdce? Střetli jste se tam s nějakými obměnami, nebo právě naopak?
Michal: Měli jsme jen jeden konflikt, kdy mě nechtěli s buginou vzít lanovkou na vrchol, i přesto, že vedle byla jiná lanovka, kterou nás normálně brali. To byla asi jediná taková věc. Jinak na nás byli připravení. Bike park byl obrovský a široký.
Dan: Já jsem byl úplně v pohodě. Měli tam vymakané držáky na lanovce, takže to byl první bike park, kde jsem si dokázal kolo sám nasadit na lanovku a nahoře si ho zase sám vyložit jako všichni ostatní. Takže konečně kvůli mně nemuseli zastavovat lanovku (smích).
Michal: Ale kvůli mně ano, haha.
Traily byly dostatečně široké i pro Michala na čtyřkolce
Neskutečná kanadská příroda
Čarovné západy slunce
Že by večeře?
V dokumentu vzpomínáte, že jste bydleli v přírodě, v kempu. Byli jste tam celé tři týdny, nebo jen určitou část tripu?
Michal: Kromě posledních čtyř dní jsme byli celý čas v kempu. Měli nás tam za exoty, většina lidí tam spala maximálně jednu nebo dvě noci a my jsme tam kempovali tři týdny.
Nejšílenější věc, která se vám na tomhle tripu stala?
Michal: Nejšílenější věc byl ten Danův train gap, který tam na závěr skočil. Dále to byl asi medvěd, kterého jsme střetli na vzdálenost pěti metrů. To se úplně nestává každý den.
Dan: Pro mě byl celý ten trip šílený. Letět tam, poznat spoustu dobrých lidí, být v té krásné přírodě. Celé to mělo takové specifické kouzlo. Skočit si ten train gap byl mým snem. Viděl jsem to na fotkách a videích a říkal jsem si, že bych se tam jednou vyrazil podívat. A najednou jsem před ním stál a podařilo se mi ho skočit. To bylo super.
Návštěva při kempování
Obhlídka okolí
Měl jsi to naplánované dopředu, nebo to bylo spontánní rozhodnutí?
Dan: O tom train gapu jsem věděl a zjistil jsem si dopředu kde je a jak se k němu dá dostat. Držel jsem to ale v tajnosti, nikomu jsem o tom neříkal. Nechtěl jsem vypadat trapně, pokud bych to nakonec nedal (smích).
Ale nakonec jsi ho dal. Bylo to na první pokus?
Dan: Ano, bylo to na první pokus. Při dopadu jsem si potom odlomil kus pedálu o nějakou větev, která tam trčela, takže jsem to už ani nemohl jít znovu. Náhradní pedál jsem si s sebou nebral.
Train gap
Měli jste kromě ježdění čas i na jiné aktivity?
Michal: Procestovali jsme okolí Whistleru. Potkali jsme tam velkou komunitu českých bikerů, takže o zábavu bylo postaráno.
Jak velká je tam ta česko-slovenská bikerská komunita?
Michal: Údajně okolo 1 000 - 1 500 lidí.
Celá crew
Kámoši
Tom Pro, který žije v Kanadě dlouhé roky
Plánujete se do Kanady ještě vrátit, nebo jste si to už pomyslně vyškrtli ze seznamu a pokukujete po jiné krajině, jiných bikeparcích a trailech, které byste chtěli zdolat?
Michal: Je toho ještě hodně, co bych chtěl dát, ale většina je tady v Evropě, takže to nebude takový problém. Ale určitě se ještě chci vrátit do Kanady. Poznali jsme tam jen malou část toho, co se tam dát jezdit.
Dan: Za ty tři týdny jsme nestihli projezdit ani ten jeden celý bike park, takže se tam určitě chci ještě vrátit.
Máte nějaké další sny, co se týče bikeování, které byste si chtěli splnit?
Michal: Já jsem ještě nevstřebal ani tento, takže na plánování dalšího je asi ještě čas.
Dan: Těch snů o bikeování mám spoustu a další stále přibývají. Například takový Nový Zéland, tam bych si chtěl zajezdit.
Michal řeže zatáčky na dvou kolech
Ozývají se po tomto dokumentu lidé, ať už s nějakým hendikepem nebo bez, že jste pro ně inspirací? Případně se vás ptají na nějaké rady a podobně?
Michal: Ano, už jsem se s tím střetl. Vědět, že někoho inspiruji, je velmi příjemné. Už před výletem jsme například řešili buginu pro kluka na vozíku, který chtěl zkusit jezdit.
Dan: Už před dokumentem jsem byl v kontaktu s pár lidmi, kteří měli nějaký úraz a psali mi, že jsem pro ně motivací. Byl jsem velmi rád, že mohu někoho motivovat a posilnit v tom, aby bojoval dál. Po dokumentu mi psali další lidé, se stejným hendikepem, kteří jezdí na bicích, ohledně pár rad. Mám z toho opravdu dobrý pocit, když mohu někomu takto pomoct.
Jaký je klíč k tomu, že si dokážete život užívat nadále i s hendikepem? Co je vaší největší motivací?
Michal: Já jsem už takhle nastavený. Na vozíku jsem už fakt dlouho a na nějaké litování se není čas. Dostal jsem druhou šanci tu být, takže si to užívám naplno.
Dan: Beru to stejně. Kolo je pro mě životním stylem a snažím se mu všechno přizpůsobovat. Udržuje mě v kontaktu s komunitou, přírodou a to je mojí největší motivací.
Oba jste nepochybně velkou inspirací pro mnoho lidí. Je něco, co byste jim chtěli na závěr vzkázat?
Michal: Asi jen: Běžte si za svým!
Dan: Ničeho se nebojte, běžte si za svýmy sny, snažte se tomu všechno přizpůsobit a adaptujte se na to tak, abyste to dokázali. Není skoro nic, co by člověk chtěl a nakonec toho nedosáhl.
High-five!
Děkuji za rozhovor a ať vám to i nadále jezdí!
